o Sambu
Sambo (složenina počátečních písmen ruských slov, která znamenají „sebeobrana beze zbraně“, rusky: самооборона без оружия) je ruský úpolový sport, spojující zápasnické styly a Japonské úpolové umění. Sambo se dělí na sportovní a bojové. Ve sportovním sambu jsou povoleny mnohé chvaty, které jsou zakázány v džudu, například zámek nohy. Bojové sambo (Combat Sambo) připouští i údery včetně úderu hlavou, kopy a kopy do rozkroku.
Většina lidí vidí při sledování sportovního samba a juda podobnost mezi oběma zápasnickými styly. Málokdo však v 60. letech, kdy se na velkých judistických světových akcích začali objevovat sovětští sambisté předpokládal, jak bude sambo svého staršího příbuzného judo formovat. Ve svých začátcích působili sportovní sambisté v judogi jako zjevení. V judu známé techniky prováděli odlišným způsobem. Například prvek páčení ruky z postoje tzv. „létající juji-gatame“ má původ v sambu. Dalším čím se sambisté odlišovali od klasických judistů, byl pohyb po tatami. Judo má propracovanou filosofii postojů (šitei) a pohybu, obratů (šintai a tai-sabaki). Naproti tomu sambo využívá nejefektivnějšího možného způsobu, zaměřeného čistě na to dostat soupeře na záda. Sambo ve své podstatě kombinuje západní a asijská bojová umění dohromady. Judo tvoří pouze jeho část. Označení sportovního samba jako ruské judo tak není korektní. Naopak současné sportovní judo do by se dalo označit jako japonské sambo.
Hlavní odlišnost mezi sambem a judem jsou ve sportovním úboru a hrací ploše. Sambisté nezápasí jako judisté bosí, mají na sobě obuv zvanou různě podle regionu – sambofky, sambetky, borcovky. Místo judogi (kimona) nosí vestu zvanou kurtka a místo kalhot krátké šortky. Kurtka je přiléhavější (menší) než judogi a nutí sambistu držet soupeře blíž u těla. Sambisté zápasí na zápasnickém kruhu, který je měkčí než judistické tatami, z toho plynou jejich odlišné způsoby provádění technik.
První sportovní asociace samba vznikla v Sovětském svazu koncem roku 1938. První mistrovská soutěž týmů se konala v roce 1939, další sportovní klání však byla přerušena druhou světovou válkou. Judo se vyvíjelo obdobně. V Japonsku existovala škola (organizace) judo Kodokan, kterou Džigoro Kano propagoval po světě jako člen mezinárodního olympijského výboru. Ve světě bylo před druhou světovou válkou dobře známo ju-jitsu, kterým se školili příslušníci policie i v Československu. Sportovní verze ju-jitsu, judo na sebe dlouho nedala čekat a na mezinárodním poli sambo předběhla o více než 20 let. První mezinárodní mistrovství v judu se pravidelně konala od začátku 50. let. Naproti tomu sportovní sambo si na svou velkou mezinárodní akci muselo počkat do začátku 70. let. Důvodem zvýšeného zájmu dalších zemí nastal potom co sovětští sambisté předváděli své výkony v judu.
Pravidla
Zápasy v sambu se odehrávají na kruhovém prostoru uprostřed šestiúhelníkové nebo čtvercové žíněnky. Zahajují se uvnitř středové, bíle vyznačené kružnice o průměru 1 m. Kolem zápasiště je ochranný prostor označený bledě modrou barvou. Má měkký povrch, aby se předešlo zranění, kdyby byl jeden ze soupeřů hozen mimo hlavní zápasiště.
Zápasy v sambu obvykle trvají pět minut a na jejich průběh dohlíží ústřední rozhodčí, který gestem naznačí, že jeden ze soupeřů získal body, rozhodčí na žíněnce a předseda žíněnky. Body se udělují za držení soupeře na lopatkách: za deset sekund jsou dva body a za dvacet sekund čtyři body. Zápasník, který dosáhne vedení o 12 bodů, se stává vítězem.
Zápasník může zvítězit přímo, pokud se mu podaří hodit soupeře na záda a zůstane při tom stát, nebo když mu nasadí chvat, kterým ho donutí vzdát se. V druhém případě je nutné, aby soupeři nasadil na žíněnce zámek rukama nebo nohama. Škrcení rukama je zakázáno. Je-li sevření tak silné, že soupeř už nemůže vydržet bolest, vykřikne nebo udeří do žíněnky a naznačí rozhodčímu, aby ukončil zápas.